O nás/ something about me

Chovatelská stanice Perla z Polabí vznikla v roce 2000, ale moje cesta k pejskům, jejich chovu a výcviku je mnohem delší. Začala již v dětství tím, že jsem strkala svoje dětské ručičky za plot a později domů vodila zatoulané psy. 

První kynologické zkušenosti jsem sbírala se středním kníračem Džespou, kterého pak vystřídal můj první vlastní pes - plavý briard Aicare. Tento dominantní a nepřehlédnutelný pes mě vyškolil ve výcviku i v péči o srst. Miloval obrany, ale figuranti nemilovali jeho. Neměl rád česání, ale jeho kozí srst vydatně plstnatěla. Když nás ve 12 letech opustil, tak už jsem si život bez psa nedovedla představit, ale učarovalo mi plemeno ovčáka mnohem menšího a praktičtějšího - sheltie.

Moje první sheltie měla být tricolorní fenka. V roce 1998 bylo ale ještě vrhů sheltií u nás docela málo a já byla docela netrpělivá... Moje první fenka byla dominantně zlatá. Lady (Balantynka z Velzu) mě zasvětila do tajů citlivé duše  shetlandského ovčáka, učila jsem se s ní, jak je těžké být, v tomto plemeni plném rozdílů, chovatelem. Společně jsme odchovaly tři vrhy štěňátek. Současně jsem se s ní začala věnovat sportu tenkrát u nás téměř v plenkách - agility. Ladynky vážný úraz na čas přerušil naše sportování a v té době manžel svolil, že si pořídíme dalšího psa a v naší rodině přibyla fenka našeho národního ovčáckého plemene - chodského psa. (Mohla to být docela klidně i další sheltie, ale chlapi nějak víc tíhnou k větším plemenům:-) ).Choďácká linie v mojí chovatelské stanici ale nevznikla. Egira Prima Nova přes několik pokusů nikdy nezabřezla. Přesto mě zkušenost s tímto plemenem a zejména vedením chovu nesporně obohatila a výcvik Egiry přinesl další zkušenosti s chytrým, věrným, ale labilním psem.   
Moje touha po tricolorní sheltii mě v době, kdy už jsem se v plemeni trochu orientovala, dovedla k chovatelce, jejíž feny se mi líbily a zamluvila jsem si u ní fenku ze zahraničního krytí. Asi už tušíte, že jsem si domů tricolorní štěně nevezla. V naší domácnosti přibyla zlatá fena Keep Smiling z Ďáblovy studánky - skutečná zakladatelka mého chovu. S ní jsme pak objevovali svět výstav a zažili i první úspěchy. Jako všichni naši pejsci i ona byla uvedena do světa agility. Počáteční nadšení ale vystřídalo složité ladění vedení při závodech. 

A pak se najednou objevily u nás tricolorní feny hned dvě. Prostě nešlo odolat. Nejdříve to byla Flower ze Sklaní vyhlídky, která byla velkým překvapením ve vrhu, ve kterém se očekávala jen zlatá štěňata po švédském fešákovi Mybackens Bonny M. To byl leden roku 2007. V únoru se Smajle narodily dvě tricolorní fenečky a dva zlatí pejsci. Obě fenky byli povahově úžasné a tak jsme si tu větší a dravější nechali.  Na starost jí dostala moje tenkrát dospívající dcera, která mě mou chovatelskou cestou z velké části provází. Jejím velkým koníčkem je fotografování zvířat a grafické zpracování presentací. Dnes je platnou členkou našeho týmu, jehož součástí jsou i další přátelé - majitelé našich odchovů. Eva Zezuláková a A3Dark Cherry Perla z Polabí, Martin Vlk a JCh.Graffiti Perla z Polabí, Matějkovi a JCh.Hooligan Perla z Polabí a v neposlední řadě moji rodiče, kteří dělají nejen společnost stárnoucí Ladynce, ale občas zaskočí hlídat i moje "děti", když potřebuji někam odjet. 

Koncem roku 2009 se naše smečka rozrostla o fenku border collie a naše aktivity se rozšířily ještě o pasení a chov oveček. Ukázalo se, že zejména naše Jenny (Essence of Love Perla z Polabí) má na pasení velké nadání a kromě toho je neskutečně rychlá i v agility. A co je hlavní, zdá se, že tyto úžasné vlastnosti je schopná předávat i svým dětem.

Přes všechny tyto jmenované aktivity je mým hlavním cílem chov shetlanského ovčáka. Psa, jehož domovina je na Britských ostrovech a proto bych ráda zůstala věrná britskému typu a standardu. Chov ovčáka malého vzrůstem, přesto pracovně upotřebitelného. Takové pracovní využití předpokládá nejen dobrou stavbu těla, ale i upevňování vhodných povahových vlastností a zohledňování zdraví jedinců využívaných v chovu. Studium předků, genetiky a genetický přenosných onemocnění i nespočet jedinců plemene, které jsem měla možnost vidět u nás i na velkých výstavách ve Švédsku, Rakousku, Slovensku a Polsku mě utvrdilo v poznání, že ideální sheltie zřejmě neexistuje.

Chovatelství je cesta. Cesta, na které se učíme z neúspěchů. Je to cesta trnitá a jen málokdy korunovaná vavříny. Některé úspěchy nám nahraje náhoda, některé jsou dílem promyšleného úsilí. Doufám, že ten druhý způsob vede k trvalejším úspěchům, ale kdoví. Příroda je mocná a mnohé její nástrahy nám zůstavají skryté...

Jsem šťastná, pokud se u nás spojí osudy malého štěňátka s jeho "člověkem" a stanou se z nich nerozluční kamarádi. Takový "člověk" pak odpustí svému pejskovi všechny jeho "chyby" stejně tak, jako je pes celý život odpouští nám.


Moje zkušenosti z kynologického světa:

od roku 1987 do roku 2003 základy sportovní kynologie

od roku 1999 doposud aktivní účast na závodech agility (nejvyšší výkonnost A3)
(v letech 2004 - 2009 jako instruktor)

od roku 2009 první zkušenosti z pasení (zvláště tradičním stylem), v roce 2010 první účast na závodech, pořádání výcviku v pasení pro plemeno šeltie ve Vysokém Újezdě, 2011 školení pro instruktory a rozhodčí v pasení TS - p. Scheld (DE), 
od roku 2011 oficiálně instruktor pasení pro TS, v roce 2012 školení pro instruktory a rozhodčí v pasení TS - p. Heintz (Fr)

v rámci znalostí o plemeni shetlandský ovčák:
od roku 1999 účast na několika seminářích o plenemi vedených zahraničními rozhodčími pořádaných kluby. Z nich nejpřínosnější byl v roce 2012 výklad standardu sheltie od angické rozhodčí Maureen Bywater.

Účast na mnoha výstavách specializovaných na plemeno, několika světových výstavách (Stockholm, Poznaň, Salzburg) a to jako divák, vystavovatel i vedoucí kruhu. Práce pro klub chovatelů šeltií (SHELTIE CLUB CZ), v jeho výboru pak od roku  2010 do roku 2015.
V roce 2008 jsme připravovaly vydání první specializované knihy o sheltii u nás - CZ SHELTIE 2008 "Handbook" (autoři: M. Svobodová, J. Zemková, M. Hejduková, K. Hejduková). 

uplatňování moderních výcvikových metod: 
trvalým zdrojem informací je moje trenérka a kamarádka Jana Zemková (agility podle Silvie Trkman, klikr trénink, agility bez překážek), knihy 
2012 seminář o pozitivní motivaci (Kucková) 
2014 kniha "Trénink je rozhovor" - František Šusta